Doktor cynik

Takže, když mi doktor po všech těch vyšetřeních (a těch 50 litrů vody, co jsem musel vypít, než jsem šel na ultrazvuk) sdělil, že mám problémy se slezinou, žlučníkem no a nebyl jsem zrovna nadšený. „No, tak to vypadá na operaci,“ řekl mi s úsměvem doktor. „Ale nebojte se, jde to dneska dobře, všichni to zvládnou.“ Znělo to jako, že mi říká: „Jasně, jakoby si šel na běžnou procházku.“

No a tak jsem měl operaci. Měl jsem se nějakým způsobem smířit s tím, že nebudu mít slezinu, žlučník a že dvanácterník bude jako po rekonstrukci. Před operací jsem měl klasické strachy – co když to nevyjde, co když mě budou řezat víc, než je nutné, nebo co když se probudím a budu mít na břiše malý kruh, že jsem si zaplatil nějakou extrémní liposukci? Po nějaké chvilce příprav jsem byl na operačním stole.

Na pivo zapomeňte 

A teď přišel ten moment, kdy jsem si opravdu myslel, že umřu – probuzení. Dostal jsem se zpět do světa, a co bylo první, co jsem slyšel? „Tak, jak se cítíte?“ Ptala se mě sestra. „No, myslím, že bych si dal pivo, ale to asi nebude možné, že?“ odpověděl jsem. Smáli se, i když to bylo spíš na hranici, že mě nechali žít.

Po operaci jsem měl břicho jak balón. Nechtěl jsem se vůbec hýbat, ale sestra mi každou hodinu nosila nějaké to painkiller a říkala: „Nebojte, za chvíli to přejde. Jen se musíte hýbat, abyste to neodležel.“ A já jí věřil, protože jsem nechtěl být ten, kdo to zabalí hned po první denní směně. „Můžeš si jít na toaletu?“ zeptala se sestra. A já jsem si říkal: „No jasně, že můžu… ale nejsem si úplně jistý, jestli se vůbec zvednu.“

Maratónec

A to nejlepší přišlo po několika dnech, když mě pustili domů. Bylo to jako vyhrát maraton, ale s podmínkou, že nesmíte nic nosit, nestát dlouho a jíst jen dětskou výživu. Když jsem se zeptal, co bych mohl jíst, doktorka se na mě podívala a řekla: „Pochopte, že žlučník už nemáte, takže si už nikdy nepochutnáte na smaženém jídle. Ale klidně si dejte nějaký ten zeleninový vývar, to je v pohodě.“

A teď, měsíc po operaci, jsem na dietě jako nikdy předtím. Jako jsem měl vždycky rád jídlo, ale po téhle operaci mám tak trochu pocit, že jsem už v tom světě, kde je jablko nový burger a kachní prso je jako nějaký symbol ztracené svobody. Ale naštěstí už mě nebolí břicho, což je super. A doktoři a sestry, co mě měli na starost, si mě pamatují jako toho, co pořád něco žertoval, když měl ležet a regenerovat.

Takže ano, jsem měsíc po operaci. A nejenže jsem přežil, ale mám teď mnohem lepší vztah k zeleninovým vývarům. A jestli si někdo z vás někdy musí nechat odstranit slezinu, žlučník nebo jiný orgán, nezapomeňte – všechno to zvládnete. A i když občas bude mít člověk pocit, že chce vykřiknout „Proč právě já?“, vždycky to bude mít nějaký vtipný konec.