Z pohledu GDPR, tedy nařízení o ochraně osobních údajů, jsou pravidla jasná – citlivé informace by měly zůstat jen mezi pacientem a lékařem. Co ale pacient rozhodně nechce slyšet?
“Pan Slanina? Máte vysoký cholesterol a cukrovku, že jo?”
Pokud takovou větu někdo vysloví nahlas v čekárně, je to jako otevřít dveře do cizího světa. Osobní zdravotní stav je citlivá záležitost a rozhodně není vhodné, aby jej kdokoli jiný slyšel, natož aby se o něm vedla debata před dalšími čekajícími. GDPR jasně stanovuje, že zdravotní údaje jsou vysoce chráněné osobní údaje a jejich neoprávněné zveřejnění může být vážným porušením zákona.
“Kdo tu má herpes? Potřebuji, aby se ten pacient dostavil k sestře!”
V momentě, kdy se v čekárně rozhlíží několik zaražených tváří a každý doufá, že to není on, dochází k naprosto nepřijatelnému prolomení soukromí. Pokud je jméno pacienta spojeno s konkrétní diagnózou, jde o přímé porušení pravidel ochrany osobních údajů. I když to může být jen moment nepozornosti zdravotnického personálu, pro pacienta je to situace, kterou by si rozhodně nepřál zažít.
“Dobrý den, pane Mikulci, máte ten výsledek testu na pohlavní choroby!”
Není nic horšího, než když je citlivý zdravotní problém veřejně odhalen, zejména když jde o něco, co pacient řeší v soukromí. Výsledky testů, zvláště takových, jsou jedním z nejintimnějších aspektů zdraví a musí být zacházeno s maximální diskrétností. Podle GDPR jsou takové informace naprosto chráněné a měly by být sdělovány výhradně pacientovi a vždy v soukromí.
“Váš lékař se opozdil, protože musel hospitalizovat jiného pacienta, co měl infarkt!”
Zveřejnění informací o jiných pacientech, byť neadresně, je také nevhodné. Každý má právo na to, aby jeho zdravotní stav nebyl předmětem veřejného hovoru, ani jako ilustrace pro další pacienty. Informace o tom, co se děje s jinými lidmi, by měly zůstat v ordinaci a nesloužit jako zdůvodnění zpoždění. GDPR vyžaduje, aby takové citlivé informace nebyly sdíleny s dalšími osobami, pokud to není nezbytné pro poskytování zdravotní péče.
“Paní Zichová, proč užíváte všechny ty léky na deprese?”
Taková otázka nejenže zraňuje, ale je zcela neprofesionální. Každý pacient má právo na své soukromí, a to zahrnuje i informace o medikaci. Diskuse o lécích v čekárně nejen porušuje důvěrnost mezi lékařem a pacientem, ale také pravidla ochrany osobních údajů. GDPR je v tomto ohledu nekompromisní – informace o zdravotním stavu a léčbě jsou velmi chráněné a neměly by být volně sdíleny.
Jak by to mělo vypadat správně?
Lékařské ordinace by měly dbát na to, aby zajistily maximální ochranu soukromí svých pacientů. To zahrnuje zavedení pravidel, která zabrání nedbalému sdílení citlivých informací. Osobní hovory o zdravotním stavu by měly probíhat vždy v ordinaci nebo v soukromí, kde není nikdo jiný přítomen. Jména pacientů by se neměla spojovat s diagnózami nebo konkrétními problémy na veřejných místech, jako je čekárna. Ideálně by se mělo omezit i používání jmen, a pokud je to nezbytné, tak pouze na minimum.
GDPR chrání pacienty nejen na papíře, ale i v reálném životě. Každý má právo na důstojnost a soukromí, a to by mělo být hlavním pravidlem ve všech zdravotnických zařízeních.
I když čekárna může být stresující místo, každá návštěva lékaře by měla proběhnout s respektem ke každému pacientovi a jeho právům. GDPR nám v tomto směru připomíná, že soukromí není luxus, ale základní právo, a to i při návštěvě doktora.
